POPISKA FOTOGRAFIE:
ARROWS Hradec Králové při republikovém finále veteránské ligy FAČR ve Světlé nad Sázavou: Zleva stojí: Roman Freiberg, Jaroslav Šimůnek, Petr Blažek, Milan Zeman, Jan Podlipný, Tomáš Schejbal, Igor Ročín, Jaroslav Vejprava, Petr Hrubý, Libor Zbořil; v podřepu zleva: Petr Jansa, Pavel Dapecí, Jiří Mašek, Josef Bouček, Richard Frank, Marek Veis, Michal Šmarda, Martin Moník.
ARROWS Hradec Králové na republikovém finále veteránské ligy pod záštitou FAČR šestý
Světlá nad Sázavou – Areál klubu z Vysočiny FK Bohemia Světlá nad Sázavou byl dějištěm již 4. ročníku republikového finále veteránského fotbalu pro hráče nad 40 let. Finálového turnaje se tentokráte zúčastnilo dvanáct nejlepších týmů z České republiky a jeden tým ze Slovenska.
Na tomto klání se představil rovněž vítěz ARROWS Ligy gentlemanů OFS Hradec Králové 2017/18 tým ARROWS advisory group reprezentující Královéhradecký KFS. O bližší podrobnosti jsme požádali Libora Zbořila, který je duší nejen týmu ARROWS, ale i patronem soutěže U-40 na OFS Hradec Králové.
Přibližte kolektiv ARROWS, který startoval ve Světlé n. S.
Nejprve bych chtěl uvést, že celoroční soutěž veteránské ligy pro registrované hráče FAČR nad 40 let absolutně podporuji, protože se jí může účastnit mnoho stávajících aktivních hráčů, kteří se ve svém věku stále mohou ještě porovnávat se svými téměř vrstevníky a stále si něco dokazovat. V jiných soutěžích kvůli mladším spoluhráčům tohoto už moc bohužel nedokážete. Dokonce ten, kdo s touto myšlenkou přišel, by zasloužil dodatečně medaili. Jelikož se mi nelíbí její název, podařilo se mi v rámci našeho hradeckého okresu prosadit změnu z veteránské ligy na Ligu gentlemanů, sami musíte uznat, že tento název zní mnohem důstojněji. Pravidla republikového finále veteránského fotbalu jsou však příliš benevolentní a pro mne nespravedlivá, když bohužel, pro někoho bohudík, se této soutěže mohou účastnit hráči splňující pouze dvě kritéria (věk nad 40 let a členství ve FAČR), a tudíž na tomto turnaji nemá téměř žádnou šanci tým, který by přijel jen s hráči, se kterými hrál celoroční soutěž, a tedy bez doplnění týmu. Jelikož jsem dostal doporučení, abych tým posílil, byl jsem připraven oslovit i Ronalda s Messim, aby nám pomohli, ale bohužel blížící se MS v Rusku jim účast znemožnilo. Z důvodu již popsaných jsme po dohodě s týmem tento posílili o 5 velmi kvalitních hráčů z regionu, když zbytek sestával ze stabilních hráčů doplněný i o Michala Šmardu, Marka Veise a Pavla Dapecího, kteří již za nás odehráli několik mistrovských utkání, a kteří nám velkou měrou taktéž pomohli k postupu do vysněného finále. Za mne bych zvážil určité změny, a to umožnění účasti ve finále pouze těm hráčům, kteří absolvovali alespoň určitý počet zápasů v této soutěži v průběhu roku, čímž by mohlo buď dojít zatraktivnění této soutěže nejen v jejím finále, ale případně by tato pravidla umožnila, při nenaplnění podmínek účasti sice kvalitních, ale jen finálových hráčů, účast těm hráčům, kteří nebyli vybráni, avšak celý rok tvrdě bojovali za tým a o účast na finálovém turnaji.
Jak probíhaly zápasy v základní skupině?
Pravidla byla neúprosná, skupina po třech, postupovali první dva a hrálo se na 1 x 20 minut. První zápas byl a vždy bude ten z nejdůležitějších, protože Vás buď nastartujte psychicky nebo trochu uzemní. I když první zápas s Polánky (vítěz Moravskoslezského kraje) byl zpočátku nervózní na obou stranách, zvládli jsme jej přesto lépe a zaslouženě vyhráli 1:0. První duel a první ztráta, neskutečný bojovník Roman Freiberg, si natáhl sval po pár minutách a tím celý turnaj pro něj skončil. Nalezli jsme v něm alespoň jistotu v hlídání jednoho klíče od naší šatny, prostě ten, kdo potřeboval klíč, našel jej vždy u stánku s občerstvením u Romana. Druhý zápas jsme měli s finalistou celého turnaje, Slavii Karlovy Vary, a tam byla opravdu nemalá kvalita. I když jsme prohrávali a chvílemi neviděli ani kde je balón, tak se nám po krásné akci na jeden dotyk podařilo slávisty neskutečně rozebrat na šroubek a vyrovnat, když tento bod nás katapultoval do čtvrtfinále, nakonec z druhého místa pouze o skóre. Bohužel našim čtvrtfinálovým soupeřem se stal pozdější finalista celého turnaje.
A čtvrtfinále proti pozdějšímu vítězi SK Lázně Bohdaneč?
Mohl bych tvrdit, že los k nám byl krutý, ale každý ví, že když chcete vyhrát, musíte porazit každého a neohlížet se. I když kluci z Bohdanče opravdu prokázali kvalitu, byl to hratelný tým, ale po prvním velmi laciném gólu, který jsme darovali soupeři, jsme už nedokázali vyrovnat, ba navíc při otevření hry jsme inkasovali druhou smrtící branku. Je mnoho týmů, kteří by porážku ve čtvrtfinále již nerozdýchali, ale náš tým ukázal svého ducha, a to když v následné skupině o 5. až 8. místo rozdrtil České Budějovice 4:1.
Nakonec šestá příčka, panuje spokojenost?
Zní to jako fráze, ale kdyby mi někdo řekl na začátku turnaje, že budeme šestí, tak bych to bez zaváhání vzal. Byli jsme ve finálové části poprvé, bez zkušeností, a proto už postup ze skupiny vyvolal v našich řadách uspokojení. Navíc kdyby se vyhrálo, co by se dalo dále překonávat? Šesté místo je opět výzvou a věřím, když se poskládá dobrá parta, tak budeme míti navíc. Navíc jsem rád, že jsme neudělali ostudu hradeckému fotbalu či našemu kraji.
V jednotlivých týmech a v rámci turnaje zde byla řada osobností…
Z našeho týmu chci vyzvednout všechny, kdo byl na hřišti i mimo něj. Kluci táhli za jeden provaz a každý si může udělat obrázek z fotografie, jaké složení a kvalitu jsme měli. Samozřejmě tam byly legendy, mimo hřiště patron turnaje Petr Kouba, na hřišti např. Marek Heinz, Pavel Verbíř, Michal Šmarda a další. S těmito kluky si zahrát musí být prostě vždy zážitek.
Největší zážitek?
Za mne tato soutěž a její vyvrcholení není jen o fotbale. Vzhledem k našemu věku je důležitá skladba týmu, tak jak si sedne lidsky. Asi bych měl říct, že největší zážitek bylo zvednutí obdrženého poháru za 6. místo nad hlavu, ale největším zážitkem bylo potvrzení, že celý den po hromadě byla dobrá parta kluků, kteří umí nejen dobře hrát fotbal, ale i se bavit a slavit, když důkazem byla i cesta autobusem domů (autobus nám sehnal jeden ze spoluhráčů, Petr Hrubý, majitel letního parketu ve Výravě), kdy došlo k přepadení téměř každé benzinky s tím, že rozlučka se sezonou byla na letním parketu ve Výravě, kde nám zahráli i Monkey buzyness, tedy tak nám to řekli.
Co pro Vás a hráče znamenala účast na této republikové akci?
Pro mne to byla rozlučka a splnění cíle, který jsem měl, a to konečně dát dohromady tým šikovných fotbalistů, kamarádů, dále porazit ty kluky z Nového Hradce a dostat se už konečně do finále. To se povedlo. Bohužel ze zdravotních důvodů jsem byl nucen na podzim přestat hrát, a tak jsem na jaře byl jen manager, bez možnosti zasáhnout na hřiště, což se projevilo i na mé váze. Vedení jsem předal ve Výravě, tedy doufám, že si to nový trenér pamatuje, a věřím, že v příštím roce se kluci opět poperou o vítězství v této soutěži a o postup na finálový turnaj, protože ta společnost, ač ve Světlé nad Sázavou či kde to bude příště, za to stojí. Tajně můžu jen doufat, že si ještě taky zahraji, protože mi to opravdu chybí. To bylo za mne, co se týká hráčů, tak jsem přesvědčen, že zahrát si na mistrovství ČR jakékoliv soutěže, musí každého vždy osobně uspokojit a určitě to pro mnohé bylo i vyvrcholení sezóny. Doufám, že i tato akce přesvědčí další pány 40+, kteří najdou v sobě sílu, založí nový tým a rozšíří tím účastníky celé naší ARROWS – Ligy gentlemanů pro další ročník, protože vyšší účast si tato soutěž zaslouží.
Lubomír Douděra